Stará dobrá česká škola...

Nezdá se vám kvalita naší výuky nikterak vysoká? Omyl, přátelé! Po necelých dvou týdnech ve škole, možná je ještě předčasné dělat závěry, ale zatím mám pocit, že jsme na tom fakt hodně dobře, kam se na nás Norové hrabou. Jsou milí, přátelští, nic není problém, mají skvělé zázemí, ALE - jejich styl výuky mě příliš neoslovil.  Kdo má pocit, že například lyžování je u nás rychlokurs, nevím, jak to nazvat tady. Možná předpokládáte, že tady každý umí lyžovat, ale to je další mýtus. Přestože ne všichni vládnou lyžařskými dovednostmi, zvládli jsme v podstatě veškerou sjezdařskou výuku našich dvou týdenních kursů během asi čtyř sjetí sjezdovky - od oblouku v pluhu, přes nácvik carvingového až po střední a krátký smýkaný oblouk. Zpětná vazba? V podstatě žádná. Běžky - pár sjezdů z kopce, a jdeme bruslit, žádná průprava na skluz, na odraz... Myslela jsem, že okouknu, jak se učí lyžování v jeho kolébce, ale zatím jsem neměla tu čest. Třeba ( a snad!) se to ještě zlepší, běžkovat jsme byli zatím jen jednou, protože včera nám hodinu zrušili kvůli mrazu. Bylo -17 °C a prý se tady venkovní výuka nekoná, pokud je víc než 15 mínusů. Tak nevím, kolik těch lekcí opravdu budeme mít, vzhledem k tomu, že tu takhle mrzne poměrně často. Děkuji všem svým učitelům, že jsem výborně připravená tyto rychlokursy bez instrukcí, když nepočítám těch pár v norštině, zvládat!

Teď vypadám jako hrozná šťoura, ale věřte, že se mi tady líbí. Něvěříte? Koukejte!

O takto skvěle upravené tratě se stará místní armáda.

Podmínky na bruslení jsou taky luxusní, ovál snad 400 m dlouhej, uprostřed kluziště. Když svítí sluníčko, je moc příjemný bruslit venku, ale zavazovat si brusle v -15 stupních a po lekci dvě hodiny rozmrazovat nohy už taková pecka není :-)

Už jsem byla poprvé na stěně, je tu i boulder, tak toho zkusím občas využít. Ráda bych napsala často, ale vstup je 50 NOKů, což je skoro 160 kaček. Ještě vám to přijde na Smíchově večer drahý? Bazén vychází o něco levněji, tak tam taky možná občas zajdu, ale hlavně budu využívat okolních lesů k výběhům na čemkoli.

Tak tolik dnešní sportovní okénko...

Jak to tu vypadá

Přidávám pár obrázků, ať víte, jak si tady žiju...

Meierigata 28, Elverum

Zvláštní "kolej", prostřední horní okno - naše kuchyň

za mnou se nachází ještě telka a 4 křesílka, Španělkami hojně využívaná..

 Na soužití se Španělkami si budu muset asi trochu zvyknout, protože jejich večerní program vypadá poněkud jinak než ten můj. Já si tak kolem sedmý uvařim večeři, oni jsou z toho děsně vyvalený, že jako UŽ. Ožijou až tak v devět, deset, vařej a prokecaly by nejradši celou noc. Jenže to já bych si už ráda zalezla k sobě, četla si, nebo prostě klídek. Vypadám pak trochu jako nespolečenskej tvor, protože Armedi (Indonésan) to má podobně... Budu si muset zvyknout...

moje malé království...

A JAK TO VYPADÁ VE ŠKOLE?

zbrusu nová Terningen arena

 

pohodička v knihovně

Říkala jsem, že vás budu informovat o první lekci cross sountry skiing, zatím vás musím zklamat, v pátek se konala pouze teorie v učebně. Opět převážně v norštině. Asi tak 5 minut norsky a 30 vteřin anglicky. V pondělí máme první lekci norštiny, tak pak jim to natřu :-)

moje studijní skupina a učitel na běžky, kterej má šílený jméno, který neumím vyslovit, natož abych si ho pamatovala...

Protože jsme v pátek ve škole neběžkovali, vyrazila jsem to obhlídnout sama. Za školou je osvětlený okruh a další trasy, kde trénuje armáda. Podařilo se mi vydyndat mapu běžeckých tras v okolí a v sobotu jsem se pak vydala na trochu delší výlet. Fakt parádička, krásně upravený, spousta variant kudy se vydat, nádherně značený, vždycky je tam mapa, a počet kilometrů, takže má člověk představu, co už zvládnul a kam si ještě troufne. Snad tady něco potrénuju. Jednou už jsme trénovali i v hospodě s našimi učiteli na Outdoor life. Mají tady fakt dobrý víno, škoda, že si ho budu moct dopřát opravdu velmi výjimečně. Protože jak jistě víte, alkohol je v Norsku fakt HODNĚ drahej, ještě mnohem víc než všechno ostatní. Nesmí se prodávat normálně v potravinách, mají na to speciální obchody. Tam teda určitě nezavítám. Leda se podívat :-)

Nejen o lyžování

       Jsem tady sotva týden a už se toho celkem dost semlelo. Což je fajn proti trudomyslnosti - na to fakt není čas :-) V úterý, kdy jsem psala poslední blog, jsme se byli podívat po městě, contact students nám ukázali, kde je doktor, policie, banka atd., ale hlavně levný obchody, to tady fakt dost hodí vědět. Jsou strašný rozdíly v cenách. V těch levných se dají najít i srovnatelný ceny s našima. Někdy. Po obchůzce jsem se už celkem těšila, jak si zalezu do tepla svého pokojíku a něco vám sem v klidu napíšu, ale Henriette nás pozvala k sobě domů na horkou čokoládu a strávili jsme tam asi 4 příjemé hodiny. Viděli jsme norský opravdu dívčí pokojík, Španělkám se děsně líbil, tak až od nich vyprosim fotky, dám je sem, to budete čubrbět. Amerika hadr. A taky jsme se například setkali s Norem, kterej považuje běžky za nejhorší vynález lidstva. Zajímavé.
       Je fakt fajn, jak se tu o nás starají. Zítra jdeme s učiteli do hospody :-) Asi tím, že jsme jenom čtyři, máme dost luxusní servis, učitelé nás z výuky vozí až před dveře našich příbytků, hodně velká paráda. Mám za sebou dvě lekce bruslení a dvě lyžování - sjezdového. Asi 50 km odtud je veliký lyžařský středisko. Řekněme alpského stylu. Vypadá zajímavě, je to jeden kopec, kterej se zvedá  z celkem placatý krajiny, a kolem dokola jsou všude vleky a sjezdovky. Takovej velkej Říp. Začínáte v 400 m.n.m. a vleky jedou asi do 1000 m. Na první lekci jsem byla celkem dost v šoku, jak tady výuka lyžování probíhá. Ne, že by si nás rozdělili do družstev poté, co se mrkli, jak jezdíme, prostě jsme dole u lanovky dostali za úkol rozdělit se na tři skupiny od začátečníků, po experty, a bylo. V takto neuspořádaném duchu se nesla veškerá výuka toho dne. Měl nás na starost nějakej mladej borec, co mluvil skoro pořád norsky, takže jsem se opravdu moc nečapala. Jezdili jsme chaoticky přes celou sjezdovku, v chumlu, občas jsem sotva věděla, u kterýho vleku se vlastně sejdem. Bylo mi pak už trochu hloupý ptát se těch studentů pořád dokola - "what did he say..?"
       Ale abych jenom nepomlouvala, tak dneska jsem měli Knuta (což je náš koordinátor pro obor Outdoor life, mimochodem docela sympatickej týpek) a bylo to super. Zajímavá rozcvička, aj, organizovaný družstvo a něco jsme se i učili. Vždycky přes poledne a pak na konec dne máme volný ježdění, takže jsem se dosyta vyřádila a příjemně unavila.
      Zítra máme poprvé běžky a Španělé na tom v životě nestáli, tak to bude asi docela sranda. Dám vědět :-)

Guillermo a Gonzalo

Už je to tady

        Vítejte v Norsku...stejně srdečně jako Norové přivítali mě. Abych začala pěkně po pořádku, tak pro ty, co to neví, konečně jsem se rozhoupala a vyrazila do světa. Mým domovem se na pět měsíců stalo norské městečko Elverum, na české poměry na univerzitu opravdu malé. Na můj studijní program, který se sice jmenuje International Semester in Physical Education, ale jde v podstatě hlavně o outdoorové aktivity, se přihlásili pouze čtyři Španělé, kteří si přijeli hlavně zlepšit angličtinu a musím neskromně říct, že mají co zlepšovat. Protože nás je takhle málo, jsme na každý předmět přiřazeni ke skupině norských studentů, ale výuka je zatím jen v Aj. Snad to tak zůstane - i když budeme mít kurs norštiny, nečekám zázraky. Pokojík mám pěkný, útulný, nafásla jsem růžovoučký povlečení, nastěhovala si sem všechny lyže, snowboard, sněžnice.....a je zabydleno. O koupelnu se dělím s klukem z Indonésie, je docela srandovní, asi o hlavu menší než já, což ž je celkem co říct. A hrozně nahlas se směje :-) A kuchyň máme dohromady ještě se dvěma Španělkama. Měla jsem zamluvený nádobí, které mám za drobný norský poplatek pronajaté, ale moc mi tu toho nenechali, tak nebude žádná velká vývařovna. Ale při norských cenách ze jídlo (a nejen to), mi to asi ani nebude líto.
        Cesta sem proběhla hladce, ve čtyřech s tunou věcí nejen na palubě jsme sem zvládli dorazit za krásných 29 hodin. V noci jsme schrupli na trajektu, profrčeli Švédsko a pak si dopřáli asi dvouhodinou zastávku v Oslu. Zjistili jsme, že do mistrovství světa na Holmenkollenu zbývá 39 dní, a protože jsme tam toho moc nestihli a lyžování si nechceme nechat ujít, určitě se tam tou dobou s Lušťou vrátíme. Následující ráno, po vydatném, ale opravdu vydatném spánku, se naše posádka (řidiči Honzis a Ivoš + cestovatelé Lušťa a Lůca) znovu nalodila a vyrazili jsme do Lillehammeru. V muzeu OH jsme jen nakoupili pohledy, mrkli v telce na SP ve sprintu v Liberci, a vydali se šplhat na můstky. Průvodce uváděl 952 schodů, ale než jsme se stihli zadýchat, byli kluci nahoře a Lůca za chvilku taky :-) fakt vám povím, skákat bych to nechtěla...A to to byla jen K120. Byla jsem překvapená, jak je to malý město, na to, že se tam konala olympiáda (25 000 obyvatel). Celou dobu bylo nic moc počasí, zataženo a na Norsko dost teplo, a to vlastně trvá až doteď. Prý tu bývá skoro největší zima z celýho Norska, jak je to ve vnitrozemí. Na severu to prý otepluje Golfský proud - co vy na to, geografové? Říkala to naše učitelka na bruslení, která je bývalou meinárodní rozhodčí FIFA a pískala finále na OH v Atlantě. Každopádně se prý nemáme bát, zima udeří... Je tu asi půl metru sněhu, což na zdejší poměry není moc, tak snad ještě připadne, ať můžu dosyta využít ty nádherný osvětlený běžecký tratě, který tady mají. Vůbec celý zázemí školy je dost hezký. V pondělí totiž otevírali zbrusu nový campus a o tom si u nás můžeme opravdu nechat jenom zdát. Ať už co se týče sporovišť, vybavení učeben, nebo třeba zázemí pro studenty.
        Tolik asi moje první pocity z Norska, zatím je dost různýho zařizování, zjišťování, jak co funguje, třeba jenom taková pračka bude možná dost sranda, tak o tom třeba jindy.