Už je to tady

        Vítejte v Norsku...stejně srdečně jako Norové přivítali mě. Abych začala pěkně po pořádku, tak pro ty, co to neví, konečně jsem se rozhoupala a vyrazila do světa. Mým domovem se na pět měsíců stalo norské městečko Elverum, na české poměry na univerzitu opravdu malé. Na můj studijní program, který se sice jmenuje International Semester in Physical Education, ale jde v podstatě hlavně o outdoorové aktivity, se přihlásili pouze čtyři Španělé, kteří si přijeli hlavně zlepšit angličtinu a musím neskromně říct, že mají co zlepšovat. Protože nás je takhle málo, jsme na každý předmět přiřazeni ke skupině norských studentů, ale výuka je zatím jen v Aj. Snad to tak zůstane - i když budeme mít kurs norštiny, nečekám zázraky. Pokojík mám pěkný, útulný, nafásla jsem růžovoučký povlečení, nastěhovala si sem všechny lyže, snowboard, sněžnice.....a je zabydleno. O koupelnu se dělím s klukem z Indonésie, je docela srandovní, asi o hlavu menší než já, což ž je celkem co říct. A hrozně nahlas se směje :-) A kuchyň máme dohromady ještě se dvěma Španělkama. Měla jsem zamluvený nádobí, které mám za drobný norský poplatek pronajaté, ale moc mi tu toho nenechali, tak nebude žádná velká vývařovna. Ale při norských cenách ze jídlo (a nejen to), mi to asi ani nebude líto.
        Cesta sem proběhla hladce, ve čtyřech s tunou věcí nejen na palubě jsme sem zvládli dorazit za krásných 29 hodin. V noci jsme schrupli na trajektu, profrčeli Švédsko a pak si dopřáli asi dvouhodinou zastávku v Oslu. Zjistili jsme, že do mistrovství světa na Holmenkollenu zbývá 39 dní, a protože jsme tam toho moc nestihli a lyžování si nechceme nechat ujít, určitě se tam tou dobou s Lušťou vrátíme. Následující ráno, po vydatném, ale opravdu vydatném spánku, se naše posádka (řidiči Honzis a Ivoš + cestovatelé Lušťa a Lůca) znovu nalodila a vyrazili jsme do Lillehammeru. V muzeu OH jsme jen nakoupili pohledy, mrkli v telce na SP ve sprintu v Liberci, a vydali se šplhat na můstky. Průvodce uváděl 952 schodů, ale než jsme se stihli zadýchat, byli kluci nahoře a Lůca za chvilku taky :-) fakt vám povím, skákat bych to nechtěla...A to to byla jen K120. Byla jsem překvapená, jak je to malý město, na to, že se tam konala olympiáda (25 000 obyvatel). Celou dobu bylo nic moc počasí, zataženo a na Norsko dost teplo, a to vlastně trvá až doteď. Prý tu bývá skoro největší zima z celýho Norska, jak je to ve vnitrozemí. Na severu to prý otepluje Golfský proud - co vy na to, geografové? Říkala to naše učitelka na bruslení, která je bývalou meinárodní rozhodčí FIFA a pískala finále na OH v Atlantě. Každopádně se prý nemáme bát, zima udeří... Je tu asi půl metru sněhu, což na zdejší poměry není moc, tak snad ještě připadne, ať můžu dosyta využít ty nádherný osvětlený běžecký tratě, který tady mají. Vůbec celý zázemí školy je dost hezký. V pondělí totiž otevírali zbrusu nový campus a o tom si u nás můžeme opravdu nechat jenom zdát. Ať už co se týče sporovišť, vybavení učeben, nebo třeba zázemí pro studenty.
        Tolik asi moje první pocity z Norska, zatím je dost různýho zařizování, zjišťování, jak co funguje, třeba jenom taková pračka bude možná dost sranda, tak o tom třeba jindy.