Zatváráme kasíno

Aneb na každýho jednou dojde a mně už se to taky chýlí. Ale nesmutním, na to je ještě čas. A hlavně se na vás už opravdu těším.

Sice u nás v kvartýru už dost probíhají uklízecí a balící práce, ale já se tím nenechávám příliš ovlivnit. Jsem tu až do neděle a je teprve úterý, tak jakýpak copak.

Bonusově jsem si o víkendu střihla ještě jeden kurs. Přidala jsem se ke skupině studentů Frilufttsliv a vydala se s nima pádlovat na řeku. Podle toho, co říkali, jsem čekala docela divočinu, pak zmírnili na WWI a nakonec z toho byly dvě kraťoučký peřejky. Když jsme si před nima museli povinně všichni vzít helmu, pousmála jsem se nad představou, jak my dovádíme na Hubertusu...

finská kamarádka Eeva-Maria

řeky asi nemají špatný, ale jezy moc jetelný nejsou...

Občas to i teklo a když fouklo, stačilo vztyčit plachty...

a jedeeem!

Jen mi pořád nejde do hlavy, jak jsou ty Norci chvílema zvláštní stvoření. Viděli jste u nás někdy, že by se na akci udělaly dvě skupinky a kluci se večer vůbec nebavili s holkama? Fakt jsme seděli v oddělených skupinách. Kdybysme dělali oheň, tak oni by si snad udělali dva, já na to koukala teda dost nevěřícně. 
O srandu v dámské skupině se staral kandaský učitel, házející "stupid english jokes" a provádějící neuvěřitelné kousky s hakisákem, ten mě bavil, kanaďan z divočiny, jak má vypadat. Největší rozdíl oproti Norsku v oblasti aktivit v přírodě říkal, že vidí v tom, že oni musej mít všechno bearproof :-) takže se mu dost líbilo, když jsme večer nemuseli lézt se všema zásobama do korun stromů.

A teď už je opravdu poslední týden, máme praxi v muzeu lesnictví, kde mají témetický týden Les a voda - za ten týden jim sem přijede 1600 dětí ze všech možných škol a jsou pro ně nachystaný celkem zajímavý aktivity, co se lesa a vody týče. Já pomáhám u kanoí a pramiček, docela makačka, vysvětlit malej Noratům, že mají jezdit opravdu jenom kolem toho ostrůvky, když neumim norsky, že jo.

Pár foteček z mých výletů po blízkém okolí na čemkoli, a to už je asi opravdu všechno. Prozatím?

co koukáš? relax!

Letecký den

S větrnými sporty jsem doposud neměla žádnou zkušenost, když pominu českou podzimní dračí tradici. Takže po nácviku telemarku tady byla další zbrusu nová zkušenost. KITING.

Měli jsme jen takový malý úvod, viděli jsme několik druhů draků, poslechli si zajímavé historky z natáčení a něco málo si vyzkoušeli. Na okouzkení to stačilo :-)

Poručíme větru, dešti, to ani Norové neumí, a tak jsme zmokli a vítr se nechal hodně přemlouvat. Podmínky to sice nebyly ideální, ale i tak jsme si každý zkusili dostat do vzduchu malého draka, ti šťastní i velkého a já měla nějvětší štěstí, že jsem asi všem vyfoukla veškerý vítr. Jeden pořádný poryv a už jsem se vznášela ve vzduchu. Neskutečná síla! A adrenalin jsem cejtila ještě půl hodiny...

 

Myslim, že jsem s větrem ještě neskončila....

Na chvíli rybářem

Po dni oslav a rychlém nočním přebalení věcí z batohu do lodního pytle jsem se vydala vstříc dalšímu dobrodružství. Poslední kurs naší česko - španělské studijní skupinky - canoe and fishing. Vyrazili jsme jen 4 stateční - Paula, Willy já a samozřejmě pedagogický doprovod Knut Egil. Gonzalo byl po návštěvu Edinburghu, odkudse štěstím přiletěl, ještě než začala úřadovat islandská sopka, nemocnej. Možná i z pomyšlení na to,co nás čekalo.
Než jsme se vydali do divočiny, proběhla zastávku u místního jezera a nácvik záchrany. Mají tady trochu jinší kanoe než naše vydry, jsou mnohem širší, nevim jestli i delší a šprajc mají anatomicky tvarovaný přímo na krk. To byl první úkol - každý norský vodák se naučí sám si nosit svojí loď, a tak jsme se proměnili v chodící hříbky. Nejhorší je dostat tu loď nahoru, pak už vás to jenom děsně řeže do krku, ale to se dá :-)

Nejdřív jsme se učili každý v singlu základní záběry, jeden kormidelnický chvat je celkem zajímavý - místo abych držela směr lodi tím, že pokaždé malinko ulomím a tak si stočim lo%d na svou stranu, oni dělají takový zvláštní pohyb zápěstím, prej jak když startuješ auto, ale to mně, velký řidičce moc nepřijde. Prostě jako zyvřou zápěstí dovnitř, tim to pádlo otočej k lodi jako druhym listem, než jsme zvyklí my, ono se to nepatrně stočí a pravdou je, že to tolik nebrzdí loď. Ale úplně přirozenej pohyb to teda neni.
Na souši proběhly teoretické instrukce a záchraně cvaknuté lodi z vody, což tady vzhledem k tomu, že dost pádlujou na jezerech, je docela dobrý umět. Rozdělování posádek nemohlo dopadnout jinak, než že jsem nafásla Willyho, takže srandy bylo dost. Navlíkli jsme se do šusťáků a nepromokavejch bund, Willy sundal žabky a šlo se na věc. Kupodivu ta voda nebyla zas až tak studená, ale opět jsem si potvrdila, že cvaknout se schválně je prostě divný.

ideální počasí na koupačku

Po tradiční siestě jsme se přesunuli asi 150 km na sever, kde jsme si zřídili kemp pro následující dva večery.
Oprášila jsem své minimum rybářských dovedností, chytali jsme na mušku, ale chytili pendrek. Ono když běhá po břehu rozeřvanej Španěl, tak bejt tou rybou, taky bych se těm místům radši vyhla...

Absolvovali jsme jeden delší výlet po přilehlých jezerech, mezi některými se dalo projet potůčkem, na některá jsme to kousek přetáhli po souši, ale bylo to dost pěkný. Mohla jsem jet v singlu a užít si pořádnej protivichr sama. Když jsem hold ta adventurous woman (čti edventurous) :-)

Věnovali jsme spoustu času netradičním způsobům vaření - sob ze seetňáčku docela mňamka. A další den jsme postavili troubu, v patře odle topíš, nahoře pečeš. Bohužel nás nenapadlo, že bez plechu se tam ta veliká pizza bude dost blbě strkat, když je všude okolo asi tak 250 stupňů, a tak se nám malinko polámala...

přírodní trouba

ale chuťově byla dobrá :-)

a dobrou noc