Do-kolečka do-kola

Lyže? Kolo? Lyže? Kolo?

KOLO!!!

A volba to byla víc než vynikající. Takhle parádně jsem asi ještě cyklistickou sezónu nezahájila. Zrušili nám kurs Icefishing and kiting, čímž mě teda mimochodem dost naprdli, ale náhradní program se našel a možná byl ještě zajímavější... Vypravila jsem se do Bø za Zdendou, z plánovaných čtyř dnů se nakonec vyklubalo devět. Běhali jsme, jezdili jsme, polezli jsme, užívali si konečně opravdu hřejivých slunečních dnů.  A oba jsme byli celkem rádi, že jsme lyže nechali v koutě, bylo hodně příjemný sednout do sedla a šlapat tající a probouzející se norskou přírodou. Taky bylo příjemný vynechat můj bláznivej nápad, že bychom někde přespali a jeli na vícedenní výlet. Spali jsme pod střechou jako lidi a přes den řádili venku. Aspoň konečně Armiadi (můj indonéský spolubydlící) nemá šoky z toho, že jsem se čtyři dny nemyla :-)

Aby člověk v Norsku mohl naplnit všechny složky turistiky, tedy i tu lkulturně - poznávací, musí si fakt pořádně máknout. To není jako u nás, že by v každým lese byla schovaná zřícenina, v každý vesnici pěknej kostelík. Kostelíky tu mají sice taky, ale tak maximálně 100 let starý, jsou hezký, ale žádná dlouhá historie jak jsme zvyklí. Za kulturou to mají všude daleko, ale příroda je krásná téměř všude. A občas se krajinný ráz mění i dost rychle. Jedete si lesem, podél jezera, to je normálka, ale najedou fik a vypadá to jak v nějakým fjordu, strmá skála nade mnou, nestačim zírat kolem sebe.

Taky Telemark kanál se mi dost líbil, kdysi sloužil jak jinak než k plavení dřeva, dnes už pouze výroba elektřiny a turistická atrakce. Ale pěkná. Lodičkou jsme se nesvezli, ještě je před sezónou, takže si nekoupíte nikde ani pohled. Všechno jsme to odšlapali na kole, já byla každej večer dost mrtvá, ale taky dost spokojená.

Heddal - největší norský dřevěný kostel

tudy opravdu vede cyklostezka

Telemark kanál

pááááni!

jo a ještě jsem vám zapomněla říct, že jsme byli v lanáči....

Jak jsem tu byla nadšená z lyžařské sezóny, tak ta caklistická se zřejmě nenechá zahanbit. Dokonce to vypadá, že nám ve škole i půjčí slušný kola, tak už se těšim. Ale aby si lyže ještě trochu užily, oprášim je a v úterý vyrážíme pozorovat ptáky - máme postavený příbytek ze smrků, kam se půjdeme na noc schovat a ráno by měl nastat ptačí koncert, tak jsem na to zvědavá. A v pátek hurá na Hardangerviddu, to si budou lyže chrochtat! Snad, když se totiž podívám z okna, nechce se mi věřit, že je ještě někde sníh, asi budu s lyžema na ulici vypadat jako dobrej exot. Po deseti dnech jsem se vrátila do úplně jiného městečka, zjistila, že před školou máme kruháč, že kolem řeky je to hezký a ve městě to bylo hezčí předtim. Co všechno změní mizející sníh....