A nakonec brod

Prezentace ve škole, okopírovat mapu, nafasovat zbrusu nové kolo, KPČ se Zdendou v místním skanzenu, úklid kuchyně, úklid koupelny, namazat svačinu, zabalit, úklid pumy v pokoji, 19:20 vybíhám z pokoje. 19:26 jede vlak. Na schodech zjistím, že nemám bundu. Sakra. 19:23 vybíhám podruhé z pokoje. Ještěže to mám asi 300 m na nádraží. Vlak přijíždí 19:36. Úleva. Čeká mě 8 hodin cesty. Přestup v Oslu, kde se ještě potkám se Zdendou, který má namířeno do Bø. Když nastěhuju všechny svoje saky paky do dalšího vlaku, na sedadle mě čeká spací balíček - deka, nafukovací polštářek, klapky na oči a špunty do uší. Docela luxusní službička. A to mají v každém nočním vlaku. Všechno si to pak člověk může nechat. Nic moc ekologie, ale spát na Hardangerviddě na dece a s polštářem nebylo špatný. Jít pak v noci na záchod a vidět všechny spolucestující s klapkama na očích je celkem sranda.

stihla bych to

V Drammenu přistoupí Lušťa, chvíli kecáme, pak taky nasadim klapky a snažíme se něco málo naspat. 4:15 vystupujeme ve Finse. V tuhle hodinu bych tam nečekala ani nohu, ale spolu s námi vystupuje snad půlka vlaku. Je čas Velikonoc a ty Norově tráví tradičně na horách. Naše obavy, že nebude sníh, vzaly rychle za své. Mlha, vítr, hromady sněhu a drobné sněžení, tak nás přivítá nejvýše položená železniční stanice v Norsku.

Protože se v čekárně nechytáme, je narváno, čekáme na rozednění ve vstupu hotelu, odkud nás naštěstí vyženou až po snídani a když už je světlo. Aspoň jsme donuceni vyrazit do toho nečasu.

Celý den se kloužeme v mlze, fičí, ještěže měl Lušťa geniální nápad naobědvat se ve sněhové jeskyni, kterou jsme cestou potkali. Je asi 11 hodin, my už máme ujito skoro 20 kilásků, přijde nám to dost neuvěřitelné a vzhledem k počasí se rozhodneme začít vybírat místo na spaní. Vybíráme důkladně, ale moc není z čeho, fičí všude, za jedním balvanem je to lepší, a tak je náš. To ještě nevíme, že na dva dny. dyž se následující ráno vzbudíme, těžko vylézt za stanu, jsme zavátý a fouká snad ještě víc. Rosnička Zdenička nás na dálku informuje, že počasí bude takové celý den, a to fakt nemá cenu opouštět teplo stanu, natož balit. Je to poprvé v životě, co mě počasí uvězní na celý den ve stanu. Akorát chviličku odpoledne se vítr smiluje a dovolí nám vylézt ven, uvařit a postavit obrannou zeď proti dalším poryvům.

mha přede mnou, mha za mnou

stavíme, odpoledne

po ránu

Další den ráno nevěříme vlastním očím. Bezvětří, klube se sluníčko, vypadá to na azuro, ba co spíš, na palermo. Nadšeně balíme, nadšeně lyžujeme, hřejeme se, potkáváme spoustu lidí, užíváme si to.

to jsou pamorámata!

trochu raubíři

Večer se nám podaří utábořit se ne na sněhu a je to dost luxus. Vyhříváme se na mechu dokud slunce nezapadne. Kousek od nás táboří musheři se smečkou snad 30ti psů. Zpočátku se mi to zdá bezva, pejsánci roztomilí, když ale štěkaj celej večer, už ta zas takoví mazlíčci nejsou. Musí to bejt docela na palici celý dny mezi nima.

fakt pohodánky

Další den čekáme na azuro až do večera, ale kdo si počká, ten se dočká. Aspoň jsme se už tolik nespálili. Můj opalovací krém totiž není opalovací, ale jen zimní proti mrazu, což nás moc nezachrnání, když je na sluníčku asi 30 stupňů. A tak si mažeme držtičky Lušťovým labelem.

sluneční siesta

poslední výhledy

Poslední ráno stojí za to, čeká nás už "jen" sjezd na nádraží. Rozvoraná cesta je po ránu totálně zmrzlá, a tak je to fakt doslova vo hubu. Bála jsem se dost, nicméně největší tlamu hodil Lušťa a hned dvě. Já bych vyhrála asi jedině, kdybych na závěr spadla do potoka. A přiznám se, že moc nechybělo.

hotovo

 Tak a to byla HARDANGERVIDDA - největší náhorní plošina v Evropě.