MS Oslo - klapka II

důkladná příprava je základ

Přišel další pátek a tak už jsem skoro rutinně nabalila bágl a vydala se kam? No přece kam jinam než na Holmenkollen - tentokrát důkladně fanouškovsky vyzbrojená.  Na nádraží jsme se potkali se Zdendou, nakoupili sněžnice - nutná výbava pro následující dny - protože věřte nevěřte, nikdo ze studentů frilufstlivu ani jiných je tu nemá na půjčení. Ve škole mi sice slíbili, že no problem, můžeš si je půjčit, ale když jsem je přišla vyzvednout, čekaly na mě takový rybářský holinky, jakoby kempovací boty do sněhu (snowshoes - jazykové nedorozumění). Ale podle mě jsou snowshoes fakt sněžnice, co, jazykáři?? A tak Zdenda v Oslu pořídil sněžnice o kousek vetší než jeho boty, doufajíc že zafungujou a vyrazili jsme do lesů nad Holmenkollen.  Zas jsem čučela jak blázen - myslela jsem si, že minule tam bylo fakt hodně lidí, ale NE! Tohle bylo neuvěřitelný, stan všude, kam se člověk podíval. Nakonec jsme taky našli pěkný místečko, ale úplně jednoduchý to nebylo, lidi byli fakt všude. Vydali jsme se ještě na noční obchůzku okolí - v hlavním stanovém městečku to pořádně žilo, každý, kolho jsme potkali, se na nás vrhal jako starý známý, ochutnali několik lahodných moků, a nevycházeli z údivu, jak je všechno to lyžařský šílenství vůbec možný. Následující obrázek nám doslova vyrazil dech.

moderní friluftsliv?

jak praví tradice

V sobotu nám nevyšel plán navštívit lyžařské muzeum, a tak jsme se usadili pod kostelíčkem na Holmenkollenu, a zatímco Marit Bjorgen bojovala o své páté zlato, zmalovali jsme si nikoli zadky, nýbrž ksichtíky, abychom byli řádně připraveni fandit našim skokanům.

Aspoň jednou jsme měli koupené vstupenky na stadion a byl to docela zážitek stát v tom kotli lidí. Pořadatelé to měli docela promakaný, když se zrovna neskákalo, měli program pro diváky, tak obří mexickou vlnu jsem ještě nevlnila.

 

HOOLMEN - KOOLLEN!

Od začátku jsme zuřivě mávali vlajkou, aby si nás kamera všimla a byla připravená, až budou skákat naši. A vyplatilo se, vždycky naběhl týpek s obří kamerou na rameni, dav mu kupodivu udělal prostor a už nás zabíral. I rejžovi jsme se asi docela líbili, a tak jsme byli hned 3x v živém televizním přenosu. Hvězdy :-) Sice jsme nikdy moc neviděli, jak naši skočili, ale řádit do kamery nebylo špatný. A tak nás potom docela zamrzelo, že závod ukončili po prvním kole. Nejspíš vlivem silného větru? Nijak to nevysvětlili, ale vypadalo to, že nahoře asi celkem funí.

"odchod"  domů

Tak jsme se vydali s davem na zastávku metra a fakt mega ale mega fronta, možná bychom tam čekali ještě teď, a tak jsme šli s jiným davem pěšky směr Oslo. Kousek pak popojeli busem a už nás unášel další dav směr hlavní třída - Karl Johanns Gate, kde se každý večer konala medal ceremony. Ulice byla úplně zašpuntovaná, nedalo se projít, lidi všude, děti i na stromech. Trpaslíci jako já nic neviděli, ale nevadí, vnímat se dalo, i v davu. Čekala jsem obrovskou radost, totální nadšení, vždyť Norsko ten den brali zlato a stříbro z třicítky a stříbro za skoky. Ale asi to pro ně je úplně běžný, dobrý, zas další medaile, zatleskali, zapískali a zase rychle ztichli, žádný bláznění. Trochu to zachránili všudypřítomné vlaječky, to je takové pěkné červené moře.

Den D. Start 13:00. Opět váháme, jestli se předtím ještě nevypravit do muzea, ale když vidíme davy lidí proudících na Holmenkollen už v deset, je rozhodnuto, jdeme si najít místo. Máme štěstí, jsme přímo u plotu, od rozjíždějících a zahřívajících se závodníků nás dělí snad dva metry. Navíc jsme v místě, kde se trať rozdvojuje, a tak tam závodníci projedou v každém kole dvakrát. Svah nad náni se rychle plní a my fandíme a sledujeme práci servisáků, jak neúnavně jezdí z kopečka dolů, aby zjistili, které lyže dojedou o 2 cm dál. Po třech hodinách čekání je to konečně tady.

nejprve předjezdci

a pak je tu poprvé i balík závodníků, zatím v čele s Lukášem

sám pan Bauer

Fandíme, úplně všem, i Brazilci, který je asi ve 3. kole dostižen a musí závod ukončit. Startovní pole je hodně rozevlété, to se však nedá říct o čele závodu, tam jedou kluci pořád "pěkně" spolu. Protože sedíme kousek za výjezdem ze stadionu, jede okolo nás Lukáš asi 3x na vedoucí pozici, ale to bohužel závisí na tom, kdy kdo mění lyže. Sice jsme v místě dění, ale vlastně moc nevíme, jak se závod vyvíjí. Když kolem nás projedou závodníci naposledy, je docela komické sledovat Nory, jak se sesednou do malých kroužků kolem rádií a poslouchají, jak to vlastně dopadne. Vytušíme, že zase vyhrál Northug, známe složení na bedně, ale pořád nevíme, jak to sakra dopadlo s tím Lukášem. No nic, pořadatelé ihned sklízí zátarasy, lidi nazouvají bežky a hurá na trať! Lyže nemáme, tak se aspoň po trati projdeme "domů" a já cestou fakt hluboce smekám. Že se jim to minulý týden v tý klasice nesmekalo. A omlouvám se těm, o kterých jsem si myslela, že jsou to nemehla, že bych mohla skoro závodit taky, když se jim to tak smeká. To se nezdá, ale to byly strašný kopce!

hohó, lůca na trati

každý sledoval po svém

odcházející fanoušci

hade bra , MS

Jsem ráda, že jsem mohla být u toho a pocítit na vlastní kůži ...