Oslí týden

Jsem nadšená! Strašně moc, čtěte, kochejte se, pokusím se vám přiblížit úžasné zážitky uplynulého týdne. A pokud byste náhodou chtěli závidět - není nic jednoduššího, než přijet a zažít na vlastní kůži.


Minulý týden jsme měli mít jen jednu hodinu - v úterý závěrečná běžkařská lekce - celodenní výlet. Ale v neděli večer mi skupina Norů, frtiluftsliv studentů, nabídla, jestli se k nim nechci přidat na výlet. Pozvání mě samozřejmě velmi potěšilo a představa několika dní strávených venku, tentokrát bez španělské účasti, se mi opravdu líbila. Ve čtvrtek jsem ale měla sraz s Týnou a Honzou, kamarády, kteří studují ve Švédsku, v Oslu, a na programu bylo kromě jiného MS v klasickém lyžování na Holmenkollenu. Takže, "ráda bych s vámi jela, milí Norové, ale kdy jedete a kam?" "Úterý až čtvrtek, oblast Nordmarky" - což je v podstatě severní část Osla. Oh yes! - neuvěřitelně dokonale to do sebe zapadalo, a tak mi nic nebránilo, domluvit se, že místo jednodenního výletu si udělám šestidenní a  začít se urychleně chysta. Půjčila jsem ve škole lyže, boty, spacáky a další vybavení pro své české kamarády, vůbec to nebyl problém, vše ochotně a zdarma, nabalila bágl a v úterý se ověšená jak vánoční stromeček vydala do Osla. Tam se nám naštěstí podařilo nahledat úschovnu vybavenou i skříňkami na úschovu lyží a společně se čtyřmi Nory jsme se vyrazili pomocí Oslo MHD směr Nordmarka. Přijelo první metro, tak už se do něj ženu a pozor - tady nejezdí jedním tunelem pouze jedna linka, mají jich 6 a ve společném tunelu, takže si musíte zkontrolovat, čím jedete. Možná je to ve světě normální, ale mě to trochu překvapilo. A taky to, že metro vůbec není krtek, pod zemí jezdí jen v centru, jinak je to spíš taková nadzemka.

A pak jsme 3 dny putovali Nordmarkou - je to taková pěkná zvlněná oblast kousíček za městem, to těm Oslanům fakt závidím, spousta krásně upravených tratí, vyborně značených. My jsme se ale snažili pohybovat spíš než po lyžařských trasách, po trasách pro pěší turistiku, mělo to větší kouzlo. Protože nebylo zrovna teplo, Norové na druhou noc vyměkli, změnili jsme trasu a že budeme spát v chatě (takže ani norští studenti nejsou tak úplně poctiví, protože to byl výlet v rámci školy, jen bez učitelů, a měli samozřejmě v pokynech, že se má spát venku). Nakonec to tak ale stejně dopadlo, protože chatu jsme sice našli, moje představa byla nějaký malý zachumelený srub a hele, ona chata jako blázen, 500 NOK za noc i se snídaní a večeří, no nekup to! Pak nám teda nabídli ještě společný pokoj za 190 NOK, ale stejně jsme to nekoupili. Tak jsem si dala svojí nejdražší limonádu v životě a asi 3 hodiny jsme se nahřívali u krbu tamní restaurace. Pak jsme venku objevili menší chatku, která sloužila jako taková útulna, vytápěná a dokonce byla možnost si tam dát vynikající koláčky za opravdu směšnou cenu i na naše poměry. Byly vynikající! Tak jsme tam strávili celý večer, hraním karet a popíjením bechera, který tady všem připomíná Vánoce, a do stanu pak vyrazili jenom přespat. Příjemný večer. Ještě když jsem u těch koláčků, je tam nechaná kasička, co sníš, to zaplať - nejsem si jistá, jak by to u nás fungovalo...

takových kopečků nebylo málo - tady jsem měla spíš tlačit, než fotit

dobré ráno

zpátky do lesů

Norky

přes jezero

Další den jsme sundali pásy a svištěli po upravených běžeckých trasách zpět do Osla. Lyže jsme sundavali asi 10 m  od metra, neuvěřitelné. Byly to pěkný pohodový dny venku, jen mě trochu, spíš dost štvalo, že se mezi sebou pořád bavili norsky. První den jsme uzavřeli dohodu, že pro všechny AJ, ale postupně je to opouštělo a já už neměla sílu pořád řikat, že fakt nerozumim, tak jsem pak už jen koukala a snažila se dělat, co jsem tušila, že dělat mám. Ale člověk si teda připadá fakt jak blb.

No a hurá, čtvrtek je tady a s ním doráží do Osla z Malmö Týna s Honzou. Vydáváme se metrem na Holmenkollen, kde se chystáme strávit tři noci v lese, jak je to na velkých lyžařských akcích norskou tradicí. Stan si můžeme postavit kdekoli, jediná podmínka je alespoň 12 m od závodní trati. Moc lidí tam zatím není, vybíráme pěkné místečko a netušíme, že další den budou zdejší lesy plné stanů, ohňů, lidí, lyžujících dětí....
V pátek se vydáváme na výlet na běžkách, sice je mlha, ale to nám nevadí, užíváme si to i tak. Večer přijíždí Lušťa se svou studijní skupinou a po menších dohadech zjistíme, že se utábořili kousek od nás. Paráda, máme zprávy z první ruky, a já zjistím, že nejsem sama, kdo je překvapen svými spolužáky, však on se s vámi podělí o své zážitky, taky to s nima nemá kluk jednoduchý. Tímto vám vyřizuji jeho pozdravy a jestli přežije pětidenní putování, pak se vám prý ozve.

Sobotu jsme věnovali kultuře - muzeum polární lodi FRAM a muzeum vikingských lodí, obojí se nám dost líbilo. Ale víc než dvě muzea už bychom nezvládli, a že jich v Oslu je! Vydali jsme se tedy do Vigelandsparku, který je plný soch lidských postav v různých činnostech, emocích - i pro nesochaře moc hezký kulturní zážitek. A v létě, když ten park kvete, to musí být teprve něco... Pak už jsme chtěli jen dojít na metro a jet domů, ale zrovna se v centru schylovalo k medailové ceremonii a tak jsme se nechali unášet davem a nasávali atmosféru mistrovství i v centru města.

Směr Holmenkollen. To je sotva půlka perónu, a za ním je ještě obrovskej dav. V centru stáli lidi tak 200 m frontu než se vůbec dostali do vestibulu metra, neuvěřitelný

Amundsenova výbava

Večer jsme ještě dostali pozvání od našeho velmi přátelského stanového souseda, přisedli jsme k němu k ohýnku a získali velmi cenné rady, kam si zítra stoupnout, abychom dobře viděli závod a taky nám poradil, odkud se dá zadarmo koukat na skoky. Vůbec mezi těmi stanaři byla strašně příjemná atmosféra, lidi se mezi sebou bavili, žádný dohady, taková pohodička.
A pak to konečně přišlo, neděle, skiatlon muži, 30 km. Nor nám opravdu výborně poradil, měli jsme luxusní místo, asi na 1,5. km klasické trati, v zatáčce, na konci stoupání, hezky na kopečku, abychom měli fakt úplně parádní výhled. Byli jsme tam asi 40 min před startem, ale na trati bylo živo, závodníci se rozjížděli, servisáci, kameramani, hemžilo se to lidmi a už před startem se fandilo každému, kdo projel okolo. Jediné zklamání bylo, když jsme se dozvěděli, že nepojede Lukáš Bauer. Ale i tak to byl úplně neuvěřitelný zažítek, těžko popsat. Spousta lidí, kteří fandí úplně všem, ne jen Norům, je to prostě taková oslava lyžování. Baví se tím sportem, tím že jsou venku, společně... Fakt jsem byla úplně nadšená. I organizací toho MS, všechno je to udělaný samozřejmě co nejlíp pro závodníky, ale taky pro diváky, žádný velký zákazy, co by se nesmělo, ale lidi se prostě chovají tak, že to není potřeba. Po skiatlonu jsme ještě viděli skoky družstev, což byl taky pěknej zážitek.

předskokani

s číslem 9 - Martin Jakš

Byl to můj zatím nejhezčí týden v Norsku. Strašně moc různých aktivit a zážitků, těžko říct, co bylo nej. Byla jsem zase mezi svými a bylo mi moc dobře. Češi jsou Češi, stále víc si vážím toho, v jakém okruhu lidí se doma pohybuju. Jste skvělí! :-) Ale už začínám lehce vrůstat i do zdejšího prostředí, i když většina těch Norů ja fakt těžko přístupných. Tak mi drže palce, ať se ledy prolomí.